dobropis

Záleží proč se dobropis vystavil. Jedená se o uznání reklamace? Nebo přeplatek? Nebo chybně vyfakturovanou částku? Nebo prémii? Nebo slevu?

Zkuste uvést příklad.

V tomto případě by se zaprvé chybná částka reverzovala (reversal) a pak zaúčtovala správná.

Například, vystaví se faktura na 5,000, která měla být na 500:

Zaúčtování chybné:

MD: Pohledávka 5000
Dal: _____Výnosy 5000

Reverze chybné:

Výnosy 5000
_____Pohledávka 5000

Zaúčtování správné:

Pohledávka 500
_____Výnosy 500

Je to sice (z pohledu anglického účetní) bizarní, ale teoreticky (protože IFRS neupravuje účetní postupy) by se částka také mohla stornovat (void) takto:

Pohledávka 5000
_____Výnosy 5000

Pohledávka (5000)
_____Výnosy (5000)

Pohledávka 500
_____Výnosy 500

Každopádně by se ale nikdy nemělo účtovat o rozdílu, například takto:

Výnosy 4500
_____Pohledávka 4500

nebo

Pohledávka (4500)
_____Výnosy (4500)

Což není správně.

Abychom tuto diskusi postavili na správnou teoretickou rovinu, je nutné upozornit na skutečnost, že IFRS (předmět této diskusní skupiny) není „účetní systém“. IFRS (neboli International Financial REPORTING Standards) je, jak název napovídá, systém, který upravuje reporty neboli výstupy (postupy neboli účetní metodikou se nezabývá).

Proto nelze pravdivě tvrdit, že reversal nebo void jsou „formálně správné“ nebo „formálně špatné“. IFRS takovéto formality jednoduše neupravuje, a proto hovořit o nich v tomto kontextu není předmětné. Co se věcnosti týče, ta záleží na úhlu pohledu.

Když jsem byl na své první hodině účetnictví, tak kantor na tabuli nakreslil šibenici, a oznámil nám, že pokud do ní zaúčtujeme záporné číslo, dostaneme pětku. Protože většina studentů, kteří se účetnictví učili v USA nebo Anglii, dostala podobnou lekci, tak vesměs považuje záporné účtování (neboli storno zápisy) za účetní hrubku (navzdory tomu že, IFRS takový postup vysloveně nevylučuje).

Proto jsem také psal: „Je to sice (z pohledu ANGLICKÉHO ÚČETNÍ) bizarní, …“.

Je však další důvod, proč tito lidé považují tuto vymoženost kontinentálního evropského účetnictví (protože ho píšou vesměs anglicky mluvící lidi, v celém textu IFRS není ani jedna zmínka o void, zatímco slovo reverse se objevuje v téměř každém standardu) za zvláštní. Nechápou (kontinentální) evropskou fascinaci obratem.

Auditoři v USA nebo Anglii se obvykle učili, že auditují firmu, nikoli účetní postupy použité na sestavení jejich reportů. Protože akcionáře a věřitele obvykle zajímá, například kolik majetku má firma na konci období, auditoři se podívají do bankovních výpisů, nebo pošlou zákazníkům dotazník, ve kterém se zeptají, zda firmě skutečně dluží to, co vedení firmy tvrdí, že dluží.

Většina rozumných auditorů chápe, že samotný účetní systém firmy se dá snadno obejít, a proto se nemá považovat za spolehlivý. Proto místo toho, aby dřepěli u stolu a bádali nad tím, zda nějaký účet má podezřele velký pohyb, zvednou se a jdou se podívat do skladu nebo továrny, mrknou na patenty nebo finanční nástroje, přečtou si dohody o půjčkách nebo finančních garancích, a nebo se zabývají jiným podobně užitečným úkolem.

Alespoň tak se to stále dělalo, když jsem odešel od (tehdejší) velké osmičky v roce 1991. Možná od té doby auditoři zlenivěli. Ale možná, že případy Enron, Worldcom a Parmalat jim připomněli, že vedení některých firem (a potažmo jejich účetní systémy, do kterých si vedení vždy najde cestu, pokud chce) lže, krade a podvádí, a že na takové podvody se těžko přijde pouhým zkoumáním hlavní knihy.

Ale na závěr musím znovu zopakovat: IFRS nepředepisuje účetní postupy. Pokud některé čtenáře těchto stránek storno zápisy hřejí u srdce, jen do toho. IFRS to nezakazuje. Ale nic to nezmění na tom, že běžný účetní, pro kterého angličtina je primární dorozumívací jazyk, to bude považovat za bizarní.