13. Bře 2009
3
Dobrý den, Roberte,prosím o Váš názor na možné způsoby vedení účetnictví společnosti, která jako česká musí vykazovat výsledky podle českých účetních standardů a současně jako dceřiná firma americké společnosti účtuje a vykazuje měsíčně dle pravidel US GAAPu.Velká část transakcí je pro obě účetnictví shodná, zároveň ale existují velmi významné rozdíly v mnoha oblastech (zřizovací náklady, dlouhodobý majetek, spotřeba materiálů/zásoby/standard costing, hedging aj.). Je vhodnější hledat nějaký účetní SW, ve kterém je jako základ vedeno jedno z účetnictví a v druhém jsou účtovány jen odchylné operace (v průběhu fin. roku nebo až po jeho skončení?) nebo vést obě účetnictví zcela separátně? Druhý přístup ale vyžaduje mít další kompletní sadu účetních dokladů, která je z velké části totožná s tou první, tzn. spousta administrativní práce navíc...Díky za odpověď.
Re: Paralelní účetnictví
Napsal uživatel Mladek dne Pá, 03/13/2009 - 18:39.
Dobrý den,
nevím o tom, že bychom se znali, že mne oslovujete tak familiárně.
Ale nevadí, protože mne Vaše otázka zajímá, stejně odpovím.
Nejste sám, tato otázka trápí mnoho lidí. Ale odpověď bude vyžadovat, abyste přestal uvažovat o účetním systému jako o něčem, co je postavené na účtech.
Ve své podstatě se jedná o zásadní problém, a to že IFRS/US GAAP (které vycházejí ze srovnatelného koncepčního podkladu a proto jsou srovnatelné) jsou postavené na úplně jiném teoretickém podkladu než většina národních účetních a (v těch zemích, kde jsou provázané) daňových systémů.
Proto systémy nejsou kompatibilní a nemohou se (bez vážného zkreslení) převádět tam či zpět.
Ale to je ten nejmenší problém. Mnohem horší problém je, že účetní bývají poměrně konzervativní lidé, a jednou jak se na problematiku navyknou dívat určitým způsobem, jen obtížně si dokážou představit, že existuje i jiný.
Jinak řečeno, běžný účetní si nedokáže představit život bez definované účtové osnovy, předepsaných číslech účtů, postupech účtování a standardizované závěrky. Pro takového člověka je účetnictví o účtech. Ne o té informaci, která systém má nejprve zachytit a pak podat uživatelům ve srozumitelné podobě.
Bohužel, takovýto pohled na věc patří do dob, kdy se účtovalo ručně, tužkou na papír, a kdy bez pevně stanovené účtové soustavy účetní nemohli účtovat. Takové doby jsou však daleko za námi.
Například, firma pořídí stroj. Zaplatí za něj 2,000 a utratí dalších 100, 200 a 300 za úkony A, B a C, které jsou nezbytné, aby stroj byl schopen sloužit svému účelu.
Podle IFRS/US GAAP má právo do ceny pořízení zahrnout všechny tři tyto vedlejší náklady. Pro účel IFRS/US GAAP závěrky má stroj hodnotu 2,600. Podle národních pravidel se však položky B a C nesmí kapitalizovat. Pro účel národní závěrky má stroj hodnotu 2,100. A pak se zváží daňová pravidla, která zakazují kapitalizovat A, B a C, ale naopak přikazují do ceny pořízení zahrnout část obecných, režijních nákladů. Takže pro účel daňového přiznání stroj má hodnotu 2,800.
Která jeho pořizovací cena je správná?
A co kdyby se podle IFRS/US GAAP musel stroj odepisovat 8 let k zbytkové hodnotě 500, podle národních 5 rovnoměrně k nule, ale podle daňových pravidel 3 roky a zrychleně. Které náklady (a která zůstatková hodnota na konci každého období) je ta správná?
A co kdyby se jednalo o samostatnou položku „stroj“ podle IFRS/US GAAP, zatímco podle národních standardů by se jednalo o součást jiného majetku (třeba „přepravní zařízení“) zatímco podle daňových o položku „výrobní hala“?
Na jaký účet se tedy stroj má zaúčtovat?
Proto firmy, které musí vyhovět vícero systémům zároveň, si uvědomují, že vlastně nepotřebují „účetní software“, nýbrž databázi, která je schopná sledovat různé atributy u různých datových položek a pak sestavit jakýkoliv report, který uživatel uzná za nutný.
Proto se k výdaji 2000 může připojit třeba takováto informace:
IFRS/US GAAP popis: stroj, IFRS/US GAAP klasifikace: výrobní stroje a zařízení, XBRL tag: gp_ITEquipmentNet, fyzické umístění: výrobní hala dva, pořízený na výrobu: výrobků 1, 2 a 3, ČNS klasifikace 022, Daňová klasifikace: skupina 2, IFRS/US GAAP doba užívání 8 let, ČNS doba odepisování 5 let, atd., atd., atd.
Jinak řečeno, nejprve si firma určí jaké informace bude muset sledovat, aby byla schopná vyhovět všem systémům na základě kterých bude muset sestavovat reporty, a pak tyto informace zadá do jedné databáze, kde budou k dispozici zcela nezávisle na nějakém čísle účtu.
Já neříkám, že nastavit takový systém je jednoduché. Co já říkám je, že pokud firma nechce mít tři účtové osnovy, tři postupy účtování a třikrát dělat tu stejnou práci, bylo by lepší investovat do nějakého decentního finančního informačního systému, který je sám postavený na databázovém základě a pak ho nastavit tak, aby se eliminovala zbytečná práce.
nevím o tom, že bychom se znali, že mne oslovujete tak familiárně.
Ale nevadí, protože mne Vaše otázka zajímá, stejně odpovím.
Nejste sám, tato otázka trápí mnoho lidí. Ale odpověď bude vyžadovat, abyste přestal uvažovat o účetním systému jako o něčem, co je postavené na účtech.
Ve své podstatě se jedná o zásadní problém, a to že IFRS/US GAAP (které vycházejí ze srovnatelného koncepčního podkladu a proto jsou srovnatelné) jsou postavené na úplně jiném teoretickém podkladu než většina národních účetních a (v těch zemích, kde jsou provázané) daňových systémů.
Proto systémy nejsou kompatibilní a nemohou se (bez vážného zkreslení) převádět tam či zpět.
Ale to je ten nejmenší problém. Mnohem horší problém je, že účetní bývají poměrně konzervativní lidé, a jednou jak se na problematiku navyknou dívat určitým způsobem, jen obtížně si dokážou představit, že existuje i jiný.
Jinak řečeno, běžný účetní si nedokáže představit život bez definované účtové osnovy, předepsaných číslech účtů, postupech účtování a standardizované závěrky. Pro takového člověka je účetnictví o účtech. Ne o té informaci, která systém má nejprve zachytit a pak podat uživatelům ve srozumitelné podobě.
Bohužel, takovýto pohled na věc patří do dob, kdy se účtovalo ručně, tužkou na papír, a kdy bez pevně stanovené účtové soustavy účetní nemohli účtovat. Takové doby jsou však daleko za námi.
Například, firma pořídí stroj. Zaplatí za něj 2,000 a utratí dalších 100, 200 a 300 za úkony A, B a C, které jsou nezbytné, aby stroj byl schopen sloužit svému účelu.
Podle IFRS/US GAAP má právo do ceny pořízení zahrnout všechny tři tyto vedlejší náklady. Pro účel IFRS/US GAAP závěrky má stroj hodnotu 2,600. Podle národních pravidel se však položky B a C nesmí kapitalizovat. Pro účel národní závěrky má stroj hodnotu 2,100. A pak se zváží daňová pravidla, která zakazují kapitalizovat A, B a C, ale naopak přikazují do ceny pořízení zahrnout část obecných, režijních nákladů. Takže pro účel daňového přiznání stroj má hodnotu 2,800.
Která jeho pořizovací cena je správná?
A co kdyby se podle IFRS/US GAAP musel stroj odepisovat 8 let k zbytkové hodnotě 500, podle národních 5 rovnoměrně k nule, ale podle daňových pravidel 3 roky a zrychleně. Které náklady (a která zůstatková hodnota na konci každého období) je ta správná?
A co kdyby se jednalo o samostatnou položku „stroj“ podle IFRS/US GAAP, zatímco podle národních standardů by se jednalo o součást jiného majetku (třeba „přepravní zařízení“) zatímco podle daňových o položku „výrobní hala“?
Na jaký účet se tedy stroj má zaúčtovat?
Proto firmy, které musí vyhovět vícero systémům zároveň, si uvědomují, že vlastně nepotřebují „účetní software“, nýbrž databázi, která je schopná sledovat různé atributy u různých datových položek a pak sestavit jakýkoliv report, který uživatel uzná za nutný.
Proto se k výdaji 2000 může připojit třeba takováto informace:
IFRS/US GAAP popis: stroj, IFRS/US GAAP klasifikace: výrobní stroje a zařízení, XBRL tag: gp_ITEquipmentNet, fyzické umístění: výrobní hala dva, pořízený na výrobu: výrobků 1, 2 a 3, ČNS klasifikace 022, Daňová klasifikace: skupina 2, IFRS/US GAAP doba užívání 8 let, ČNS doba odepisování 5 let, atd., atd., atd.
Jinak řečeno, nejprve si firma určí jaké informace bude muset sledovat, aby byla schopná vyhovět všem systémům na základě kterých bude muset sestavovat reporty, a pak tyto informace zadá do jedné databáze, kde budou k dispozici zcela nezávisle na nějakém čísle účtu.
Já neříkám, že nastavit takový systém je jednoduché. Co já říkám je, že pokud firma nechce mít tři účtové osnovy, tři postupy účtování a třikrát dělat tu stejnou práci, bylo by lepší investovat do nějakého decentního finančního informačního systému, který je sám postavený na databázovém základě a pak ho nastavit tak, aby se eliminovala zbytečná práce.
Re: Re: Paralelní účetnictví
Napsal uživatel Kovář dne Pá, 03/20/2009 - 06:19.
Popsal jste hezky pan Mládku jakýsi žádoucí stav zpracování účetnictví podle více standardů. Pro praxi je ale vaše odpověď příliš teoretická, někdo by ji mohl nazvat radou knížecí. V reálu jsem se ještě nesetkal se software které by bylo schopno Vámi uvedené požadavky naplňovat. A firma, která není svými zaměřením softwarová, jen těžko bude zadávat takové řešení individuálně k napojení na svůj informační systém, zadání by bylo velmi náročné a řešení drahé. Nezbývá jí než se rozhodnout, zda druhý/třetí standard účetnictví vést v jednom systému (a účtovat jen rozdílové operace) nebo ve více softwarech jednotlivě, aby byly rozdílné požadavky různých standardů splněny.
Znáte někdo lepší řešení, případně konkrétní program na trhu, který by splňoval požadavky popsané v odpovědi pana Mládka?
Znáte někdo lepší řešení, případně konkrétní program na trhu, který by splňoval požadavky popsané v odpovědi pana Mládka?
Re: Re: Re: Paralelní účetnictví
Napsal uživatel Mladek dne Pá, 03/20/2009 - 14:07.
Máte pravdu, moje odpověď byla poněkud teoretická.
Problém je v tom, že software jaký hledáte, neexistuje, ani existovat nemůže.
Důvodem je, že ani IFRS ani US GAAP nepředepisují postupy (formou účtové osnovy, postupy účtování, atd.). Naopak, předpokládají, že systém bude flexibilní, a že si ho každá firma plně přizpůsobí tak, aby vyhovoval jejím specifickým požadavkům.
Třeba XBRL (asi nejbližší k „účtové osnově podle“ IFRS či US GAAP) je eXtensible. To znamená, že každá firma může přidat / odebrat / přeorganizovat jakékoliv jeho položky, třídy či klasifikace tak, aby to vyhovovalo její vlastní struktuře.
Tato flexibilita je však neslučitelná s rigidností české úpravy, která dokonce předepisuje i čísla účtů.
Ale zpátky k otázce, systém, který jsem tak „teoreticky“ popisoval, jsem zatím viděl fungovat jen u firem, které ho postavily na databázi od Oracle. Tím Oraclu nechci dělat reklamu (slyšel jsem, že to jde u SAP i jiných systémů), ale zatím jsem to na vlastní oči viděl jen u Oracle.
Co tím samozřejmě také říkám, je že jsem to zatím viděl jen u firem, jejíchž rozpočet na tento účel se pohybuje v řádu desítek (či stovek) miliónů dolarů či euro ročně.
Takovéto firmy si mohou dovolit koupit robustní software a hardware. Mohou si dovolit zaměstnat desítky expertů na databáze, uživatelské rozhraní a jiné IT funkce. Mohou si dovolit zaměstnat účetní, kteří se vyznají v místních zákonech všech zemí, kde podnikají. Mohou si také dovolit zaměstnat lidi, kteří jsou experti na IFRS či US GAAP (nebo si je, protože těchto lidí je málo, alespoň mohou dovolit najmout jako poradce).
Takové firmy, protože nemají hluboko do kapsy, můj teoretický návod dokážou uvést do praxe bez větších komplikací. To Vám můžu potvrdit na 100%, protože pár z nich mně svůj systém předvedlo.
Malé a střední firmy jsou na tom poněkud hůř. Protože si nemohou dovolit vytvořit vlastní prostředí, musí se snažit splácat dohromady různé komerčně dostupné balíky, které jsou napěchované kompromisem. Nakonec, aby komerční software byl prodejný, musí být sestavený tak, aby sloužil průměrné firmě. IFRS a US GAAP jsou naopak sestavené tak, aby sloužily specifické firmě a aby zdůraznily její unikátnost, ne aby se nacpaly do nějakého průměru. Proto komerčně dostupný „účetní software“ možná může sloužit jednoduché firmě, ale jednou jak začne dělat něco víc než prodávat zboží v jedné zemi, je žádoucí investice do něčeho robustnějšího.
To je také důvod, proč jsem nedávno navázal spolupráci s jednou poradenskou firmou.
Pokud vše dopadne podle plánu, firmám budeme moci nabízet outsourcing veškerých IFRS či US GAAP funkcí. To by firmám mělo nejen ušetřit značné investice do informačních technologií, ale také do lidí. Nakonec, najít a najmout někoho, kdo se skutečně vyzná v IFRS či US GAAP, není v dnešní době zrovna nejjednodušší úkol.
Problém je v tom, že software jaký hledáte, neexistuje, ani existovat nemůže.
Důvodem je, že ani IFRS ani US GAAP nepředepisují postupy (formou účtové osnovy, postupy účtování, atd.). Naopak, předpokládají, že systém bude flexibilní, a že si ho každá firma plně přizpůsobí tak, aby vyhovoval jejím specifickým požadavkům.
Třeba XBRL (asi nejbližší k „účtové osnově podle“ IFRS či US GAAP) je eXtensible. To znamená, že každá firma může přidat / odebrat / přeorganizovat jakékoliv jeho položky, třídy či klasifikace tak, aby to vyhovovalo její vlastní struktuře.
Tato flexibilita je však neslučitelná s rigidností české úpravy, která dokonce předepisuje i čísla účtů.
Ale zpátky k otázce, systém, který jsem tak „teoreticky“ popisoval, jsem zatím viděl fungovat jen u firem, které ho postavily na databázi od Oracle. Tím Oraclu nechci dělat reklamu (slyšel jsem, že to jde u SAP i jiných systémů), ale zatím jsem to na vlastní oči viděl jen u Oracle.
Co tím samozřejmě také říkám, je že jsem to zatím viděl jen u firem, jejíchž rozpočet na tento účel se pohybuje v řádu desítek (či stovek) miliónů dolarů či euro ročně.
Takovéto firmy si mohou dovolit koupit robustní software a hardware. Mohou si dovolit zaměstnat desítky expertů na databáze, uživatelské rozhraní a jiné IT funkce. Mohou si dovolit zaměstnat účetní, kteří se vyznají v místních zákonech všech zemí, kde podnikají. Mohou si také dovolit zaměstnat lidi, kteří jsou experti na IFRS či US GAAP (nebo si je, protože těchto lidí je málo, alespoň mohou dovolit najmout jako poradce).
Takové firmy, protože nemají hluboko do kapsy, můj teoretický návod dokážou uvést do praxe bez větších komplikací. To Vám můžu potvrdit na 100%, protože pár z nich mně svůj systém předvedlo.
Malé a střední firmy jsou na tom poněkud hůř. Protože si nemohou dovolit vytvořit vlastní prostředí, musí se snažit splácat dohromady různé komerčně dostupné balíky, které jsou napěchované kompromisem. Nakonec, aby komerční software byl prodejný, musí být sestavený tak, aby sloužil průměrné firmě. IFRS a US GAAP jsou naopak sestavené tak, aby sloužily specifické firmě a aby zdůraznily její unikátnost, ne aby se nacpaly do nějakého průměru. Proto komerčně dostupný „účetní software“ možná může sloužit jednoduché firmě, ale jednou jak začne dělat něco víc než prodávat zboží v jedné zemi, je žádoucí investice do něčeho robustnějšího.
To je také důvod, proč jsem nedávno navázal spolupráci s jednou poradenskou firmou.
Pokud vše dopadne podle plánu, firmám budeme moci nabízet outsourcing veškerých IFRS či US GAAP funkcí. To by firmám mělo nejen ušetřit značné investice do informačních technologií, ale také do lidí. Nakonec, najít a najmout někoho, kdo se skutečně vyzná v IFRS či US GAAP, není v dnešní době zrovna nejjednodušší úkol.