Precenovani zasob dle LCM

Není zač.

Názor, že se jedná o náklad, a obzvláště náklad na prodané zboží/výrobky, je mylný.

IAS 2.15 jasně praví: „Other costs are included in the cost of inventories only to the extent that they are incurred in bringing the inventories to their present location and condition.“

Jakým způsobem by se dalo vysvětlit, že pokles v hodnotě nějakého výrobku nebo zboží přivedl tento výrobek nebo zboží do současného místa nebo stavu?

Nejenže je to nesmysl, ale je to také dost vážný nesmysl. Důvodem je, že náklad na prodané zboží je asi ta nejdůležitější položka, která na celé závěrce objevuje (proč, vysvětluji v článku http://www.ifrs.cz/index.php?ln=1&tm=3&om=14&z_id=c_COGS_c).

To neznamená, že se s těmito názory nesetkávám. Zmatek způsobuje většinou samotný text IFRS. Ten definuje Náklady (s velkým N) jako náklady (s malým n) plus ztráty (neboli losses). V tomto případě se mylný názor snadno odstraní tím, že se rozdíl vysvětlí. Horší je situace, kdy se text špatně vykládá úmyslně. S tímto se také setkávám, ale většinou u lidí, kteří mají co získat, pokud se nepostupuje správně.

Jinak řečeno, odpis zásob vzniká proto, že firma koupila/vyrobila zboží/výrobky, které zákazníci nejsou ochotní kupovat. To je jasné. Co je také jasné, je, že někdo ve firmě o tom rozhodl, a pokud se zásoby odepíšou, bude donucen nést odpovědnost za své špatné rozhodnutí. Člověk by si myslel, že osoby ředitelského pohlaví by se hlásili ke svým špatným rozhodnutím stejně hrdě, jako ke svým správným. Opak je však pravdou. A tito lidé, kteří jsou ve firemní hierarchii často vysoce postavení, si také často myslí, že mají právo na chudáka účetního tlačit, a donutit ho jejich chyby zamést pod koberec třeba tím, že je spláchnou do výroby.

Co mně však stále nejde do hlavy: někteří účetní se takto nechají ovlivnit, přestože jsou to oni, kdo bere odpovědnost za správné účtování a vykazování. Asi je to proto, že si stále myslí, že jim za porušení písmena a ducha IFRS vlastně žádný postih nehrozí. Předpokládám také, že tento laxní přístup potrvá do té doby, než nějaký český účetní nepůjde sedět za podvod, po té, co se podepsal pod závěrkou, která tvrdila, že byla sestavená podle IFRS, aniž by tomu tak skutečně bylo.

Jinak, teoreticky existuje možnost, kde by se takový odpis dal považovat za náklad (ale v žádném případě ne náklad na prodané zboží – maximálně odbyt). To by však firma musela doložit, že ÚMYSLNĚ pořídila zásoby, o kterých dopředu věděla, že je (pravděpodobně) nebude schopná prodat, a že k tomu zároveň měla ROZUMNÝ DŮVOD (který se dá ekonomicky opodstatnit něčím víc než faktem, že to vypadá dobře na výsledovce). Ale, tak či tak, by se jednalo o porušení litery IAS 2.34 (který jsem jistě citoval minule) a proto jsou auditoři, kteří s tím nebudou souhlasit, bez ohledu na uvedený důvod.

Samotná účetní mechanika je:

MD - ztráta: odpis zásob (loss: inventory writedown) 1,000
D - Zásoby: položka č. 123 (inventory: item #123) 1,000

Ztráta se pak vykáže na výsledovce tak, aby bylo jasné, že nastala, protože poklesla čistá realizovatelná hodnota zásob (obvykle pod řádkou „provozní hospodářský výsledek“ / „operating income”, pokud firma tento mezisoučet na své výsledovce vykazuje).

Upřímně, i u amerických společností (který US GAAP aplikují už 80 let a proto by to měli umět) se relativně často setkávám se snahou tvořit opravně položky a jiný a ignorování pravidel (který jsou srovnatelní z IFRS). Z toho vyplívá že než auditoři začnou tuto problematiku brát vážně (co často – protože se z pohledu rozvahy obvykle nejedná o příliš materiální položky – nedělají) vedení se bude urputně bude postupu v souladu s pravidly (který, bohužel, nejsou psaní až tak jednoznačně a který je proto nutné interpretovat).

Proto Vám přeji hodně štěstí ve Vašem boji za správné vykazování (a držím palce).

Jinak, pokud si v budoucnosti vzpomenete, dejte vědět jak to dopadlo.