rád bych se touto cestou zeptal na Váš názor - posouzení rizikovosti pohledávek po splatnosti a případné tvorby opravných položek k těmto pohledávkám v kontextu požadavků IFRS.Pracuji ve společnosti zabývající se prodejem osobních automobilů a náhradních dílů. Z naší činnosti vykazujeme pohledávky po splatnosti více než 180 dnů za jedním klientem. Jejich výše je poměrně významná vzhledem k vykazovanému výsledku hospodaření společnosti a objemu zakázek odběratele. Tyto pohledávky jsou kryty směnkou s avalem a písemným uznáním dluhu.V současné době jsme se zákazníkem stále v obchodním spojení. Úhrada nových obchodů probíhá v hotovosti a ohledně pohledávek po splatnosti sjednáváme splátkový kalendář.Podle mého názoru ve výše uvedeném případě z hlediska IAS 37 není nutné tvořit opravné položky k pohledávkám, protože pravděpodobnost úhrady je vzhledem k zajištění a platební vůli zákazníka vysoká.Předem děkuji za odpověď.S pozdravemTomáš
Re:
IAS 37 se tento pripad nevztahuje (IAS 37 se vztahuje na rezervy). Na tento pripad se vztahuje IAS 39 (potazmo IFRS 9), a to konkretne odstavec 58.
Podle nej se financni nastroje (vcetne pohledavek) nemusi odepisovat, pokud neexistuje zadny objektivni dukaz, ze jejich ucetni hodnota je nizsi nez jejich skutecna hodnota.
Proto, pokud mate smenku, asi mate dostatecne vysokou pravdepodobnost zpenezeni, a nic odepisovat nemusite.
Pokud by vsak takovy dukaz vzniknul (treba byl podan insolvencni navrh nebo nejak jinak vyjde najevo, ze i pres to, ze pohledavku mate krytou, penize stejne nedostanete), pak pohledavku naopak (podle odstavce 63) odepsat musite (ale muzete bud odepsat primo, nebo k ni vytvorit opravnou polozku – Vas vyber) bud castecne nebo 100%ne.
Musim vsak upozornit, ze tuto pohledavku asi budete muset tak ci tak diskontovat.
Splatnost 180 dnu je docela dlouha, a sam jste rekl, ze se jedna o vyznamnou castku, z toho vyplyva, ze rozdil mezi nominalni a soucasnou hodnotou asi bude materialni (pouze kdyby nebyl, byste pohledavku diskontovat nemuseli).