12. Říj 2006
3
Dobrý deň pán Mládek,mám problém s rozlišovaním nákladov na opravu a nákladov ktoré sa majú kapitalizovať a následne odpisovať. Čo sa chápe pod pojmom budúci ekonomický úžitok? Môže to byť napr. úspora v súvislosti s výmenou časti linky (ofukovanie polotovarov tlakovým vzduchom za ofukovanie ventilátorom), čím sa ušetrí na nákladoch za energiu cca 0,5 mil SKK? Linka sa tým síce vylepší, ale ako som sa dočítala vylepšením sa chápe napr. zvýšená produktivita alebo vyššia kvalita výrobku, čo ale tento príklad nie je. Úspora nákladov a tým vplyv na HV možno chápať ako budúci ekonomický úžitok - ak sa dá vyčísliť? Potom môžem prípad považovať za technické zhodnotenie? Vďaka za odpoveď
Re: Post capitalization :-)
Napsal uživatel Mladek dne Ne, 10/15/2006 - 20:07.
Dobrý den,
Vaše otázka vzniká proto, že někteří poradci stále vychází ze starého znění IAS 16 (z roku 1999), který si ani moc pečlivě nepřečetli (poznámka 0). Kdyby si ho bývali pečlivě přečetli, zjistili by, že ten IAS neobsahoval pouze dvě kritéria, ale tři:
(a) prodloužení životnosti majetku
(b) vylepšení kvality / kvantity výrobku a
(c) snížení nákladů na provoz (poznámka 1)
Protože šetří peníze, vylepšení, o kterém hovoříte, by se jistě kapitalizovalo podle starého IAS 16.
Vy jste se ale neptala na to, jak by to bývalo fungovalo podle starého IAS, ale podle toho nového (z roku 2004).
V tom novém však už samostatná kritéria pro samotný majetek a jeho pozdější technické zhodnocení nejsou. Místo toho se celá věc řídí odstavcem 7 (čehož, jinak by ta Vaše otázka nevznikla, jste si zcela správně všimla).
Podle odst. 7 se (jakákoliv) položka vykáže (klasifikuje jako) hmotný majetek (nebo jeho zhodnocení), pokud za a) je pravděpodobné, že firmě přinese budoucí ekonomické výhody, a za b) její pořizovací cenu lze spolehlivě změřit.
Proto, pokud nové větrání firmě ušetří peníze (což jednoznačně přináší budoucí ekonomické výhody), a pokud se dá spolehlivě ocenit (což, pokud se pořídilo v rámci transakce na délku paže od nezávislého dodavatele, se jednoznačně dá), kapitalizovat se nejen může, ale musí (poznámka 3).
Problém však nastává, pokud se firma dřív nerozhodla tuto součástku odepisovat samostatně, neboli „vést jako komponent“ (poznámka 4).
Důvodem je, že podle odst. 70 (poznámka 5) firma má povinnost zjistit hodnotu vyměněné součástky a tuto hodnotu odečíst (od celého majetku) i v tom případě, kdy tuto část samostatně neodepisovala (nevedla jako komponent).
Naštěstí odst. 70 na takovou situaci pamatuje a praví, že pokud firma nezná hodnotu staré (vyměněné) součástky, může jako východisko pro stanovení této hodnoty používat cenu nového.
V praxi by to mohlo fungovat nějak takto:
Firma XYZ kdysi koupila stroj za 20,000 (jeho životnost odhadla na 14 let). Po třech letech zjistila, že stroj potřebuje výkonnější elektromotor (protože nepředvídatelný technologický vývoj a konkurenční boj firmu donutil vyrábět z tvrdších ocelových slitin). Firma proto koupila nový, dvakrát výkonnější motor za 5,000.
Protože původně nepočítala s tím, že motor bude muset vyměňovat, a protože motor měl stejnou předpokládanou životnost jako celý majetek, starý motor nevedla jako komponent (neodepisovala samostatně).
Pro jeho ocenění se rozhodla vycházet z ceny nového. Ale ten nový nebyl úplně (protože byl dvakrát výkonnější) srovnatelný s tím starým. Firma se po té snažila zjistit obvyklou cenu srovnatelného, ale bohužel zjistila, že takové motory se jako náhradní díly neprodávají. Místo toho se prodávají pouze polovičně výkonné (za 3,000), dvakrát výkonnější (jako ten, který pořídila) a čtyřikrát výkonnější (za 8,000). Firma proto odhadla pořizovací cenu nahrazeného motoru na 4,000 a čistou hodnotu (po odečtení odpisů) na 3,143.
Při namontování nového dílu firma nejprve snížila hodnotu stroje o 3,143 (starý motor), pak navýšila jeho hodnotu o 6,000 (5,000 za nový díl plus 1,000 za demontáž, montáž a zkušební provoz).
Nakonec, protože starý díl prodala za 2,000, na výsledovku promítla ztrátu z vyřazeného majetku (loss on asset disposal) v hodnotě 1,143.
Poznámka 0
V dnešní době mnoho lidí radí o tom, jak se IFRS má aplikovat. Bohužel, místo toho, aby si dali tu námahu a standardy přečetli, vycházejí z toho, jak se to tradičně dělalo, nebo z toho, jak to dělá nějaký jiný GAAP (obvykle UK GAAP nebo US GAAP, ale také občas Aus. GAAP nebo Canadian GAAP).
Například, US GAAP tradičně aplikuje pouze tato dvě zmíněná kritéria (1. prodloužit život a 2. vyrobit víc / vyrobit ve větší kvalitě). Mnoho lidí si proto myslí, že IFRS to dělá stejně.
Nedělá.
Poznámka 1
IAS 16(1999).24: “Subsequent expenditure on property plant and equipment is only recognised as an asset when the expenditure improves the condition of the asset beyond its originally assessed standard of performance. Examples of improvements which result in increased future economic benefits include:
“(a) modification of an item of plant to extend its useful life, including an increase in its capacity;
“(b) upgrading machine parts to achieve a substantial improvement in the quality of output; and
“(c) adoption of new production processes enabling a substantial reduction in previously assessed operating costs.”
Poznámka 2
IAS 16(2004).7 The cost of an item of property, plant and equipment shall be recognised as an asset if, and only if:
(a) it is probable that future economic benefits associated with the item will flow to the entity; and
(b) the cost of the item can be measured reliably.
Poznámka 3
Dle mého názoru firma má povinnost kapitalizovat jakoukoliv položku (od drobného majetku jako kladívko, šroubovák nebo kancelářská židle, po menší náhradní díly jako elektromotor nebo sací potrubí, až po komponent jako podvozek, nebo vnitřní vybavení letadla), která se nebude likvidovat (prodejem nebo spotřebou) do jednoho roku ode dne závěrky, protože se jedná o majetek.
Tento názor však se mnou sdílí pouze menšina (evropských) účetních a auditorů.
To však nemění absolutně nic na tom, že tento názor je jediný správný, neboli jediný, který lze logicky obhajovat v kontextu podnikatelské činnosti vykonávané v tržním prostředí.
Poznámka 4
Pokud firma majetkovou položku sledovala jako komponent, žádný problém nenastává. Starou součástku jednoduše vyřadí (jako kdyby se jednalo o celý majetek) a zařadí novou (včetně nákladů na demontáž a montáž).
Jinak, IAS 16.43 vyžaduje, aby se každá významná součástka sledovala samostatně. To se má vykládat tak, že pokud nějaká část má hodnotu o cca 10% nebo víc hodnoty celého majetku, a životnost, která je jiná než celý majetek, jedná se o komponent, o kterém je nutné vést samostatnou evidenci (pořizovací cena, odpisová doba, zbytková hodnota, impairment, atd.). Tomuto účetnictví se všeobecně říká komponentní přístup (component approach).
IAS 16.43: Each part of an item of property, plant and equipment with a cost that is significant in relation to the total cost of the item shall be depreciated separately.“
Poznámka 5
IAS 16.70: “If, under the recognition principle in paragraph 7, an entity recognises in the carrying amount of an item of property, plant and equipment the cost of a replacement for part of the item, then it derecognises the carrying amount of the replaced part regardless of whether the replaced part had been depreciated separately. If it is not practicable for an entity to determine the carrying amount of the replaced part, it may use the cost of the replacement as an indication of what the cost of the replaced part was at the time it was acquired or constructed.
Vaše otázka vzniká proto, že někteří poradci stále vychází ze starého znění IAS 16 (z roku 1999), který si ani moc pečlivě nepřečetli (poznámka 0). Kdyby si ho bývali pečlivě přečetli, zjistili by, že ten IAS neobsahoval pouze dvě kritéria, ale tři:
(a) prodloužení životnosti majetku
(b) vylepšení kvality / kvantity výrobku a
(c) snížení nákladů na provoz (poznámka 1)
Protože šetří peníze, vylepšení, o kterém hovoříte, by se jistě kapitalizovalo podle starého IAS 16.
Vy jste se ale neptala na to, jak by to bývalo fungovalo podle starého IAS, ale podle toho nového (z roku 2004).
V tom novém však už samostatná kritéria pro samotný majetek a jeho pozdější technické zhodnocení nejsou. Místo toho se celá věc řídí odstavcem 7 (čehož, jinak by ta Vaše otázka nevznikla, jste si zcela správně všimla).
Podle odst. 7 se (jakákoliv) položka vykáže (klasifikuje jako) hmotný majetek (nebo jeho zhodnocení), pokud za a) je pravděpodobné, že firmě přinese budoucí ekonomické výhody, a za b) její pořizovací cenu lze spolehlivě změřit.
Proto, pokud nové větrání firmě ušetří peníze (což jednoznačně přináší budoucí ekonomické výhody), a pokud se dá spolehlivě ocenit (což, pokud se pořídilo v rámci transakce na délku paže od nezávislého dodavatele, se jednoznačně dá), kapitalizovat se nejen může, ale musí (poznámka 3).
Problém však nastává, pokud se firma dřív nerozhodla tuto součástku odepisovat samostatně, neboli „vést jako komponent“ (poznámka 4).
Důvodem je, že podle odst. 70 (poznámka 5) firma má povinnost zjistit hodnotu vyměněné součástky a tuto hodnotu odečíst (od celého majetku) i v tom případě, kdy tuto část samostatně neodepisovala (nevedla jako komponent).
Naštěstí odst. 70 na takovou situaci pamatuje a praví, že pokud firma nezná hodnotu staré (vyměněné) součástky, může jako východisko pro stanovení této hodnoty používat cenu nového.
V praxi by to mohlo fungovat nějak takto:
Firma XYZ kdysi koupila stroj za 20,000 (jeho životnost odhadla na 14 let). Po třech letech zjistila, že stroj potřebuje výkonnější elektromotor (protože nepředvídatelný technologický vývoj a konkurenční boj firmu donutil vyrábět z tvrdších ocelových slitin). Firma proto koupila nový, dvakrát výkonnější motor za 5,000.
Protože původně nepočítala s tím, že motor bude muset vyměňovat, a protože motor měl stejnou předpokládanou životnost jako celý majetek, starý motor nevedla jako komponent (neodepisovala samostatně).
Pro jeho ocenění se rozhodla vycházet z ceny nového. Ale ten nový nebyl úplně (protože byl dvakrát výkonnější) srovnatelný s tím starým. Firma se po té snažila zjistit obvyklou cenu srovnatelného, ale bohužel zjistila, že takové motory se jako náhradní díly neprodávají. Místo toho se prodávají pouze polovičně výkonné (za 3,000), dvakrát výkonnější (jako ten, který pořídila) a čtyřikrát výkonnější (za 8,000). Firma proto odhadla pořizovací cenu nahrazeného motoru na 4,000 a čistou hodnotu (po odečtení odpisů) na 3,143.
Při namontování nového dílu firma nejprve snížila hodnotu stroje o 3,143 (starý motor), pak navýšila jeho hodnotu o 6,000 (5,000 za nový díl plus 1,000 za demontáž, montáž a zkušební provoz).
Nakonec, protože starý díl prodala za 2,000, na výsledovku promítla ztrátu z vyřazeného majetku (loss on asset disposal) v hodnotě 1,143.
Poznámka 0
V dnešní době mnoho lidí radí o tom, jak se IFRS má aplikovat. Bohužel, místo toho, aby si dali tu námahu a standardy přečetli, vycházejí z toho, jak se to tradičně dělalo, nebo z toho, jak to dělá nějaký jiný GAAP (obvykle UK GAAP nebo US GAAP, ale také občas Aus. GAAP nebo Canadian GAAP).
Například, US GAAP tradičně aplikuje pouze tato dvě zmíněná kritéria (1. prodloužit život a 2. vyrobit víc / vyrobit ve větší kvalitě). Mnoho lidí si proto myslí, že IFRS to dělá stejně.
Nedělá.
Poznámka 1
IAS 16(1999).24: “Subsequent expenditure on property plant and equipment is only recognised as an asset when the expenditure improves the condition of the asset beyond its originally assessed standard of performance. Examples of improvements which result in increased future economic benefits include:
“(a) modification of an item of plant to extend its useful life, including an increase in its capacity;
“(b) upgrading machine parts to achieve a substantial improvement in the quality of output; and
“(c) adoption of new production processes enabling a substantial reduction in previously assessed operating costs.”
Poznámka 2
IAS 16(2004).7 The cost of an item of property, plant and equipment shall be recognised as an asset if, and only if:
(a) it is probable that future economic benefits associated with the item will flow to the entity; and
(b) the cost of the item can be measured reliably.
Poznámka 3
Dle mého názoru firma má povinnost kapitalizovat jakoukoliv položku (od drobného majetku jako kladívko, šroubovák nebo kancelářská židle, po menší náhradní díly jako elektromotor nebo sací potrubí, až po komponent jako podvozek, nebo vnitřní vybavení letadla), která se nebude likvidovat (prodejem nebo spotřebou) do jednoho roku ode dne závěrky, protože se jedná o majetek.
Tento názor však se mnou sdílí pouze menšina (evropských) účetních a auditorů.
To však nemění absolutně nic na tom, že tento názor je jediný správný, neboli jediný, který lze logicky obhajovat v kontextu podnikatelské činnosti vykonávané v tržním prostředí.
Poznámka 4
Pokud firma majetkovou položku sledovala jako komponent, žádný problém nenastává. Starou součástku jednoduše vyřadí (jako kdyby se jednalo o celý majetek) a zařadí novou (včetně nákladů na demontáž a montáž).
Jinak, IAS 16.43 vyžaduje, aby se každá významná součástka sledovala samostatně. To se má vykládat tak, že pokud nějaká část má hodnotu o cca 10% nebo víc hodnoty celého majetku, a životnost, která je jiná než celý majetek, jedná se o komponent, o kterém je nutné vést samostatnou evidenci (pořizovací cena, odpisová doba, zbytková hodnota, impairment, atd.). Tomuto účetnictví se všeobecně říká komponentní přístup (component approach).
IAS 16.43: Each part of an item of property, plant and equipment with a cost that is significant in relation to the total cost of the item shall be depreciated separately.“
Poznámka 5
IAS 16.70: “If, under the recognition principle in paragraph 7, an entity recognises in the carrying amount of an item of property, plant and equipment the cost of a replacement for part of the item, then it derecognises the carrying amount of the replaced part regardless of whether the replaced part had been depreciated separately. If it is not practicable for an entity to determine the carrying amount of the replaced part, it may use the cost of the replacement as an indication of what the cost of the replaced part was at the time it was acquired or constructed.
Re: Re: Post capitalization :-)
Napsal uživatel Milada Gabčanová dne St, 10/18/2006 - 09:49.
Dobré ráno pán Mládek,
ďakujem za odpoveď. Pomohli ste mi.
Pýtala som sa najma z toho dôvodu, že vedieme účto podľa slovenskej právnej úpravy a nemeckej, ktorá je based na IFRS/IAS, ale s tou úsporou nákladov a teda budúcim ekonomickým úžitkom sa mi to nepozdávalo.
Nahradzovaná časť nebola evidovaná ako komponent, podľa info z výroby je to kopa šrotu, čo mi teda nepomôže. Ale ak sa demontuje a predá ako šrot, tak to cenu pôvodného zariadenia neovplyní. Alebo? Premietne sa to priamo do výsledovky? Kto je vlastne kompetentný pre určenie ceny vyradovanej časti a nesie za to zodpovednosť? ideálne je mať znalecky posudok alebo to môže spraviť technický úsek s finačným riaditeľom?
ďakujem za odpoveď. Pomohli ste mi.
Pýtala som sa najma z toho dôvodu, že vedieme účto podľa slovenskej právnej úpravy a nemeckej, ktorá je based na IFRS/IAS, ale s tou úsporou nákladov a teda budúcim ekonomickým úžitkom sa mi to nepozdávalo.
Nahradzovaná časť nebola evidovaná ako komponent, podľa info z výroby je to kopa šrotu, čo mi teda nepomôže. Ale ak sa demontuje a predá ako šrot, tak to cenu pôvodného zariadenia neovplyní. Alebo? Premietne sa to priamo do výsledovky? Kto je vlastne kompetentný pre určenie ceny vyradovanej časti a nesie za to zodpovednosť? ideálne je mať znalecky posudok alebo to môže spraviť technický úsek s finačným riaditeľom?
Re: Re: Re: Post capitalization :-)
Napsal uživatel Mladek dne St, 11/12/2008 - 14:19.
Dobrý večer,
Zaprvé, slovensko/německý účetní hybrid překlopený na IFRS možná bude IFRS (trochu) opticky připomínat, ale skutečný IFRS to nikdy nebude.
Zadruhé, podle IFRS se hodnota vylepšeného majetku snižuje o hodnotu nahrazené součástky právě proto, že se tato nevedla jako komponent, a je nakonec pouze kopa šrotu. Kdyby se bývala celou dobu odepisovala, jak se měla, tak by odpisy všech těch minulých let nebyly zkreslené (poznámka 1) a nebyla by zároveň zkreslená i vykazovaná hodnota majetku. Samozřejmě, pokud by se ta stará součástka neodstranila, po zaúčtování nové by hodnota majetku de facto obsahovala obě, což by nejen zkreslilo skutečný stav majetku, ale také pozdější odpisy.
Upřímně, s touto logikou souhlasit můžete, ale nemusíte. Váš souhlas/nesouhlas však nic nemění na tom, že IAS 16.70 tento postup nařizuje. Samozřejmě vždy máte možnost takové nařízení ignorovat, ale pak budete postupovat v rozporu s požadavky IFRS, výsledná zpráva nebude odpovídat těmto požadavkům, a pokud (spíš až) se na to přijde, budete to Vy (ne já), kdo ponese (někdy i velmi nepříjemné) následky.
Zatřetí, IAS 16.70 praví, že hodnota vyměněné součástky se zjistí na základě hodnoty nově pořízené součástky. V tomto odstavci není o žádném znalci ani sebemenší zmínka. Z toho vyplývá, že pokud se rozhodnete součástku ocenit znalcem, porušujete tím IFRS (který nařizuje jiný postup).
Začtvrté, co se účetního postupu týče, ten jsem vysvětloval v předchozí odpovědi.
Nakonec nikdo netvrdí, že aplikace IFRS je jednoduchá. Ale cílem IFRS není usnadňovat život firmám, šetřit práci účetním a zbavovat vedení odpovědnosti za svá ekonomická rozhodnutí.
Naopak, cílem IFRS je podávat vlastníkům, věřitelům a ostatním uživatelům finančních zpráv pravdivý a věrný obraz o tom, jak vedení firmy nakládá s prostředky svěřenými do jejich správy.
Poznámka 1
Máte štěstí, že jsem to nebyl já, kdo psal tento standard. Podle mého, firmy, které nevedly komponenty, přestože měly, se dopustily chyby, která by se měla opravovat restatementem, a ne takovouto celkem dost nečistou jednorázovkou.
Zaprvé, slovensko/německý účetní hybrid překlopený na IFRS možná bude IFRS (trochu) opticky připomínat, ale skutečný IFRS to nikdy nebude.
Zadruhé, podle IFRS se hodnota vylepšeného majetku snižuje o hodnotu nahrazené součástky právě proto, že se tato nevedla jako komponent, a je nakonec pouze kopa šrotu. Kdyby se bývala celou dobu odepisovala, jak se měla, tak by odpisy všech těch minulých let nebyly zkreslené (poznámka 1) a nebyla by zároveň zkreslená i vykazovaná hodnota majetku. Samozřejmě, pokud by se ta stará součástka neodstranila, po zaúčtování nové by hodnota majetku de facto obsahovala obě, což by nejen zkreslilo skutečný stav majetku, ale také pozdější odpisy.
Upřímně, s touto logikou souhlasit můžete, ale nemusíte. Váš souhlas/nesouhlas však nic nemění na tom, že IAS 16.70 tento postup nařizuje. Samozřejmě vždy máte možnost takové nařízení ignorovat, ale pak budete postupovat v rozporu s požadavky IFRS, výsledná zpráva nebude odpovídat těmto požadavkům, a pokud (spíš až) se na to přijde, budete to Vy (ne já), kdo ponese (někdy i velmi nepříjemné) následky.
Zatřetí, IAS 16.70 praví, že hodnota vyměněné součástky se zjistí na základě hodnoty nově pořízené součástky. V tomto odstavci není o žádném znalci ani sebemenší zmínka. Z toho vyplývá, že pokud se rozhodnete součástku ocenit znalcem, porušujete tím IFRS (který nařizuje jiný postup).
Začtvrté, co se účetního postupu týče, ten jsem vysvětloval v předchozí odpovědi.
Nakonec nikdo netvrdí, že aplikace IFRS je jednoduchá. Ale cílem IFRS není usnadňovat život firmám, šetřit práci účetním a zbavovat vedení odpovědnosti za svá ekonomická rozhodnutí.
Naopak, cílem IFRS je podávat vlastníkům, věřitelům a ostatním uživatelům finančních zpráv pravdivý a věrný obraz o tom, jak vedení firmy nakládá s prostředky svěřenými do jejich správy.
Poznámka 1
Máte štěstí, že jsem to nebyl já, kdo psal tento standard. Podle mého, firmy, které nevedly komponenty, přestože měly, se dopustily chyby, která by se měla opravovat restatementem, a ne takovouto celkem dost nečistou jednorázovkou.