Tento článek je rozdělen do tří částí. První část se věnuje podstatě nehmotného majetku a historickému vývoji účetnictví pro něj. Druhá část se věnuje novým pravidlům[1]. Popis pravidel však není hlavním cílem tohoto článku[2], a tak se třetí část věnuje filozofickému podkladu pro nová pravidla.
Rokem 2001 západní společnost vkročila do nového tisíciletí. Do určité míry se dá říci, že účetnictví konečně udělalo totéž. Důvod je, že v roce 2001 byla poprvé vydaná účetní pravidla, která berou v potaz fakt, že firmy jsou víc než pouze sbírka hmatatelného majetku.
Konečně.
Podle statistik americké Federální banky[3] nehmotný majetek v roce 2002 reprezentoval 80% veškerého firemního majetku, zatím co v roce 1955 pouze půlku[4]. A tak už bylo načase, aby účetní pravidla pro nehmotný majetek byla zracionalizovaná.
Tato pravidla jsou dnes upravovaná vyhláškami SFAS[5] 141 a 142, které v roce 2001 vydal tvůrce US GAAP[6] a reprezentují skutečný průlom v mezinárodním účetním myšlení.
Abychom mohli správně docenit význam nových pravidel, je nutné položit si zásadní otázku: co je nehmotný majetek?
Podle koncepčního rámce US GAAP[7] majetek (jak hmotný, tak nehmotný) je „pravděpodobná budoucí ekonomická výhoda ovládaná nějakou firmou nebo osobou“[8]. Nehmotný majetek je „majetek (kromě finančních nástrojů[9]), kterému chybí fyzická hmota“[10]. Tato definice je sice hezká, ale nijak nevysvětluje skutečnou podstatu nehmotného majetku.
Vezměme si jako příklad nějaký konkrétní majetek, třeba počítač. Co je počítač?
Samozřejmě, počítač je hmotný, protože má fyzickou existenci. Je však jeho hodnota založená na této existenci? Jinak řečeno, jakou výhodu přináší počítač svému uživateli, která je tak velká, že uživatel si radši koupí počítač místo třeba diamantového náhrdelníku?
Přece jenom, hmotu diamantového náhrdelníku představují diamanty a drahé kovy, a (kromě toho, že vypadá fešácky) náhrdelník tak má svou vlastní skutečnou fyzickou hodnotu.
Počítač, na druhé straně, je ve své podstatě pouze malá hromádka písku, o trochu větší hromádka banálních a ne příliš lichotivých kovů a přibližně stejně velká hromádka umělé hmoty (a kolem krku se nosit nedá). Na druhé straně, s diamantovým náhrdelníkem se celkem těžko surfuje po čemkoliv, a nedá se ani na něm hrát solitaire.
Faktem je, že počítač nemá téměř žádnou skutečnou fyzickou hodnotu. Jeho hodnota se odvozuje od toho, co dokáže. Nebo, z jiného úhlu pohledu, hodnota počítače spočívá v tom, že počítač je zhmotněním lidské invence a představivosti.
Pokud však vezmeme tuto logiku o krok dál, přijdeme na to, že počítač sám o sobě, i když to je skutečně nápaditý stroj, také nemá žádnou hodnotu. Je to proto, že bez softwaru by počítač byl pouze nepříliš praktický a lichotivý šperk.
Je v tom však ještě jeden háček. Software neexistuje[11].
To znamená, že lidé jsou ochotní (dobrovolně a z vlastní vůle) dát mnoho miliard dolarů ročně[12] za něco, co fyzicky není.
V dávných dobách by tento fakt byl nepochopitelný. To proto, že po dobu mnoha tisíciletí se lidé zajímali pouze o fyzický majetek: pozemek, obydlí, jídlo, oblečení nebo zbraně. Protože účetnictví vzniklo během této doby[13], není divu, že (i přes dílčí úpravy[14]) nikdy s nehmotným majetkem příliš rozumně nezacházelo[15]. V roce 2001 se to změnilo.
V roce 2001 účetnictví vstoupilo do nové éry.
Po přečtení nových pravidel je možné, že na první pohled se změna nebude zdát nijak zásadní (spočívá hlavně v tom, že zrušila povinnost nehmotný majetek vždy odepisovat). Nicméně změna je zásadní, protože poprvé staví nehmotný majetek do oddělené a samostatné kategorie neovlivněné starými předsudky a praktikami. Nová pravidla US GAAP poprvé uplatňují myšlenku, že nehmotný majetek (na rozdíl od hmotného) může přispívat k výdělečné činnosti firmy bez toho, aby tím ztrácel svou hodnotu.
Například, pokud firma vlastní stroj, pokaždé co s ním vyrobí jeden výrobek, stroj se (přinejmenším) opotřebovává. Tímto opotřebením stroj ztratí část své hodnoty, která je převedená na výrobek. Na druhé straně, pokud firma použije k prodeji stroje seznam zákazníků, seznam tímto činem neztratí žádnou část své hodnoty[16]. Z tohoto rozdílu vyplývá, že je logické odepisovat tento hmotný majetek, ale není logické odepisovat tento nehmotný majetek. Jediný argument který by se dal použít na odůvodnění odpisu takového nehmotného majetku, a to že majetek se vždy tradičně odepisuje[17].
Z tohoto důvodu nová pravidla[18] US GAAP říkají, že nehmotný majetek se má odepisovat po dobu jeho života[19], pokud se život dá určit. Pokud se život určit nedá[20], odepisovat se nemá.
Na druhé straně, nová pravidla vysloveně říkají, že neurčitý neznamená nekonečný. Firma tak vždy má povinnost se přesvědčovat (alespoň ročně), že nehmotný majetek (který neodepisuje) má stále neurčitý život. Jednou jak se jeho život dá určit, odepisovat se musí[21].
Toto pravidlo platí pro veškerý nehmotný majetek kromě goodwill.
Pokud jedna firma koupí druhou, získá od ní její zákazníky, dodavatele, postavení na trhu, zaměstnance, dobré jméno a všechny další prvky, ze kterých se goodwill skládá. Protože zákazníci, dodavatelé, postavení na trhu, zaměstnanci a dobré jméno (pokud se o ně bude starat) kupci budou přinášet prospěch nekonečně dlouho, odepisovat goodwill se nyní zakazuje[22].
Samozřejmě, že někdy může nastat situace, která goodwill znehodnotí. Proto nová pravidla také vyžadují od firem testovat (minimálně ročně), zda koupený goodwill neztratil svou hodnotu[23].
Mnohem důležitější, než co nová pravidla změnila, je to, co nechala po starém.
Nová pravidla vysloveně[24] nezměnila postup pro měření hodnoty nehmotného majetku. Firmy tak mohou nadále kapitalizovat všechen nehmotný majetek, který koupí[25], ale nemohou kapitalizovat[26] žádný[27] náklady spojení z tvorbou nehmotného majetku.
Tento poslední požadavek samozřejmě není konzistentní s mezinárodními standardy a národními účetními standardy většiny zemí. Pokud vezmeme do úvahy, že jeden z vyslovených důvodů pro zavedení nových pravidel byla snaha o mezinárodní harmonizaci, je žádoucí se zeptat: proč?
Odpověď je jednoduchá.
Tvůrci US GAAP dospěly z závěru, že mezinárodní praxe není logicky konzistentní z cílem finančního účetnictví.
Z tohoto vyplývá další otázka: mají tvůrci US GAAP pravdu?
Jak už bylo uvedeno dřív, majetek je „pravděpodobná budoucí ekonomická výhoda, kterou určitá ekonomická jednotka obdržela, nebo kontroluje jako důsledek minulých transakcí nebo událostí“.
V tomto kontextu se slovo „pravděpodobný“ vykládá jako 85% až 90% jistý.
Otázka proto zní: je možné, aby nehmotný majetek vytvořený vlastním úsilím přinesl firmě budoucí ekonomickou výhodu s 85% až 90% jistotou?
Vezměme si na příklad nehmotný majetek - patent. Je možné, aby si firma, která ho vytváří, byla na 85% až 90% jistá, že jí patent přinese budoucí ekonomickou hodnotu? Za 5 až 10 let?
Na příklad před deseti lety firma Pfizer začala pracovat na patentu[28], do kterého investovala $71 milionů. Tento patent jí měl umožnit dodávat na trh lék CP-424,391, který měl prodloužit lidský život. Firma byla natolik přesvědčená, že lék bude úspěšný, že se jím už dlouho chlubila a pokud by jí US GAAP dovolil tyto výdaje kapitalizovat, jistě by to udělala. Pokud by to učinila, v roce 2001 by ve své rozvaze měla majetek ve výši $71 milionů a po dobu minulých 10 let by měla o stejnou částku nižší náklady a vyšší zisky.
Bohužel, lék nefunguje.
Co je hodnota tohoto „majetku“?
Nula.
A i kdyby patent měl dnes hodnotu, byla by $71 milionů nebo něco úplně jiného?
Druhý příklad. Firma Roche Holding AG také vyvinula lék, který by se dal považovat za svatý grál farmaceutického průmyslu. Byl to lék na zhubnutí[29]. Lék fungoval, a tak firma (a většina analytiků) odhadovali, že jeho prodej firmě přinese více než $2 miliardy ročně. Lék má však určité nepříjemné vedlejší účinky[30], a neprodává se ho víc než za $600 miliónů[31].
Nebo další šťastnější příklad. Firma Pfizer před několika lety investovala do patentu, ze kterého se měl stát lék na hypertenzi. Tento lék také nefungoval, ale firma měla štěstí. Tentokrát se ukázalo, že jeho vedlejší účinky byly celkem blahodárné a Viagra se stala hitem.
Ani v jednom případě částka investovaná do tohoto „majetku“ neměla žádnou logickou spojitost s konečnou hodnotou majetku. To znamená že jediný možný způsob jak do účetnictví dostat nějakou rozumnou částku, by bylo spočítat a diskontovat (celkem nejisté a těžko odhadnutelné) budoucí peněžní toky.
US GAAP toto firmám zakazuje. A víte co? Uživatelům výkazů (investorům) je to srdečně jedno.
Investoři nepotřebují vidět odhad hodnoty Viagry v účetnictví. Investoři jsou celkem schopní tento odhad zařídit sami. Jedinou věc, kterou uživatelé od účetnictví očekávají, je objektivní fakta který na tento odhad mohou použít.
Někteří lidé však tvrdí opak[32]. Někteří lidé tvrdí, že fakt, že US GAAP nedovoluje firmám odhadovat výši svého nehmotného majetku, je smrtelný nedostatek US GAAP. Na otázku: kdo bude za tento odhad zodpovídat, však tito lidé odpovídají neradi. Není divu.
První skupina, která by nás mohla napadnout, je vedení firmy. Je však možné, abychom si byli jistí, že vedení odhad vytvoří objektivně a v dobré víře? Případ Enron[33] ukázal, že vedení je schopno porušit i nejzákladnější účetní pravidla[34], pokud se jim to hodí. Je možné těmto lidem důvěřovat, pokud se jedná o něco tak důležitého, jako hodnota majetku firmy[35]?
A co třeba ponechat to v rukách „nezávislé“ organizace, jako například Interbrand Corp.[36]? Nevím, nevím. Ve svém vlastním hodnocení[37] firma říká: „…Nic obsaženo v těchto ohodnoceních by se nemělo brát jako slib nebo reprezentace budoucí hodnoty značky nebo firmy…“[38].
Abychom rekapitulovali, tvůrci US GAAP se ke kapitalizaci nákladů na vytvoření nehmotného majetku staví odmítavě, protože:
- Jistota, že tyto náklady přinesou budoucí ekonomický prospěch se nepřibližuje 85% až 90% hranici podle koncepčního rámce.
- Mezi náklady na vývoj a konečnou hodnotou majetku neexistuje žádná logická a prokazatelná spojitost, a tak by se hodnota majetku musela odhadnout.
- Pokud se hodnota majetku bude odhadovat, neexistuje žádný způsob jak zaručit, že odhad bude spolehlivý a nebude ovlivněn postranními zájmy vedení firem.
Z těchto technických námitek vyplývá poslední filozofická námitka.
Finanční účetnictví má za cíl[39] poskytovat investorům informace, kterou budou používat na to, aby rozumně investovali. Protože podstata investování spočívá v tom, že investor odhadne, jaká investice mu do budoucna přinese co největší prospěch, schopnost rozumně investovat je ve své podstatě schopnost rozumně odhadovat.
Je proto žádoucí se zeptat: je odhad, který je postaven na objektivně prověřitelném faktu více nebo méně spolehliví než odhad, který je postaven na dalším odhadu?
Protože odpověď na tuto otázku je jasná, tvůrci US GAAP dospěli k závěru, že odhady do účetnictví nepatří a že by se měly, pokud je to možné, odstranit.
Je fakt, že účetnictví se bez některých odhadů neobejde. Firmy musí odhadnout, jak dlouho jim jejich majetek vydrží, aby ho mohly odepisovat. Musí odhadnout, kteří zákazníci nezaplatí, aby mohly vytvořit opravné položky na nedobytné pohledávky. Musí odhadnout, zda prohrají soudní spor, aby mohly vytvořit rezervy. Je však propastný rozdíl mezi odhadem, který vede ke snížení majetku nebo zvýšení závazku a odhadem, který dělá opak.
Jinak řečeno, tvůrci US GAAP jsou přesvědčení o tom, že pokud by firmy mohly odhadovat navýšení svého majetku, finanční účetnictví by přestalo pro investory mít význam a investoři by v něj ztratili důvěru.
Protože důvěra investorů je základem, na kterém je postaven funkční kapitálový trh, dovolit firmám odhadovat výši majetku, by způsobilo zánik kapitálového trhu.
Protože kapitálový trh je základem, na kterém je postaveno celé svobodné tržní hospodářství, dovolit firmám odhadovat výši majetku, by způsobilo zánik tržního hospodářství.
Protože svobodné tržní hospodářství je základem, na kterém je postavená svobodná společnost, dovolit firmám odhadovat výši majetku, by způsobilo zánik svobodné společnosti.
Jinak řečeno, pokud investoři ztratí důvěru v účetnictví, přestanou investovat a ponechají své úspory v bankách. Pokud banky začnou rozhodovat o tom, kam se bude investovat, budou to banky, které budou rozhodovat o tom, které firmy přežijí a které zaniknou, které výrobky se budou vyrábět, a které ne, kde lidé budou pracovat, a kde ne, a kdo zbohatne a kdo zůstane chudý.
Tvůrci US GAAP jsou také přesvědčení, že stát nikdy neponechá tak zásadní rozhodnutí v rukách soukromých bank[40] a tuto zodpovědnost převezme na sebe.
Ekonomický model, kde o všem rozhoduje stát, byl už několikrát vyzkoušen.
Nefungoval.
Tvůrci US GAAP proto nevidí žádný dobrý důvod ho zkoušet znova.
Poznámky:
Poznámka 1: Správná aplikace nových pravidel (stejně jako správná aplikace všech vyhlášek US GAAP) vyžaduje znalost nejenom celého systému, ale také jeho teoretického podkladu. Na rozdíl od IAS, kde jsou jednotlivé vyhlášky (relativně) samostatné, vyhlášky US GAAP obvykle pouze upravují a doplňují existující pravidla. Komplexní popis pravidel US GAAP pro nehmotný majetek tak vyžaduje mnohem víc prostoru, než poskytuje jeden článek v časopisu. Pokud Vás toto téma zajímá, mohu Vám doporučit knihu GAAP 2002 (John Wiley & Sons, 2002), která US GAAP vysvětluje a interpretuje.
Poznámka 2: Hlavní cíl tohoto článku je vysvětlit pravidla tak, že českým čtenářům přiblíží myšlení tvůrců US GAAP, aby pochopili, proč pravidla mají tu podobu, kterou mají.
Poznámka 3: Tyto údaje se objevily v článku The Rise and Fall of Intangible Assets Leads to Shorter Company Life Spans, GREG IP, THE WALL STREET JOURNAL, April 18, 2002.
Poznámka 4: A tato čísla vycházejí pouze z nehmotného majetku, který je vykazován na rozvaze. Neberou tak do úvahy fakt, že většina nehmotného majetku (například dobré jméno, vnitřně vytvořené patenty a copyrighty, svědomití zaměstnanci, pilní výzkumníci, atd.) se na rozvahách ani neobjevuje. Podíl nehmotného majetku je tak v skutečnosti mnohem vyšší.
Poznámka 5: Statements of Financial Accounting Standards
Poznámka 6:FASB: Financial Accounting Standards Board (www.fasb.org).
Poznámka 7:Definice majetku obsažená v IFRS (International Financial Reporting Standards, nový název pro IAS) je shodná s definicí obsaženou v US GAAP.
Poznámka 8:SFAC 6: „Assets are probable future economic benefits obtained or controlled by a particular entity as a result of past transactions or events.“
Poznámka 9:Vyhláška 142 zmiňuje pouze finanční nástroje. Odložené daně se však také nepočítají do nehmotného majetku.
Poznámka 10:SFAS 142: “Assets (not including financial assets) that lack physical substance.”
Poznámka 11: Software je abstrakce, která nemá žádnou fyzickou existenci. Z tohoto úhlu pohledu tak software neexistuje. Z jiného úhlu pohledu software má fyzickou existenci. Je to elektrický impuls zachycený ve vodivé nebo polovodivé hmotě. Nicméně bez této vodivé a polovodivé hmoty by žádný software být nemohl. A z tohoto úhlu pohledu se dá porovnat se samotnou lidskou myšlenkou, která by bez mozku také nebyla.
Poznámka 12: Jenom firma Microsoft má příjem kolem 1 miliardy dolarů měsíčně z prodeje softwaru.
Poznámka 13: Samozřejmě je pravda, že Luca Pacioli podvojní účetnictví neobjevil v roce 1494, ale protože byl první, který ho popsal, říci, že účetnictví vzniklo v roce 1494, není až tak zcestné.
Poznámka 14: ARB 43 v roce 1953 reprezentoval první modernizaci US GAAP pro nehmotný majetek (který původně vzniknul v třicátých letech). APB 17 v roce 1970 zavedla pravidla pro rozpoznání a změření hodnoty koupeného nehmotného majetku. SFAS 2 v roce 1974 vyřešila otázku ohodnocení nehmotného majetku vytvořeného vlastním úsilím a SFAS 86 v roce 1985 upravila pravidla pro software (která byla znovu upravená v roce 1998 několika vyhláškami SOP).
Poznámka 15: Podle ekonoma George Reismana všechen moderní majetek je produktem lidské inteligence. Například, lidé považovali ropu za pouze smrduté bahno do té doby, než někoho napadlo zjistit, zda náhodou nedokáže hořet.
Poznámka 16: Samozřejmě to předpokládá, že firma se o majetek bude starat tím, že ho bude udržovat (sledovat změny bydliště a nahrazovat lidi, na které ztratí kontakt, novými) a nebude ho používat nerozumně (nebude například posílat příliš mnoho nabídek, které by zákazníky mohly nakonec otrávit).
Co se údržby týče, vyhláška specifikuje, že pokud náklady na údržbu budou podstatné, firma by měla předpokládat, že majetek bude mít omezený život (SFAS 142, p. 11f: ”for example, a material level of required maintenance in relation to the carrying amount of the asset may suggest a very limited useful life“).
Poznámka: slovo „podstatný“ se obvykle vykládá jako roční náklady, které jsou ve výši více než 5% účetní hodnoty majetku.
Poznámka 17: Bohužel, argument, že by se něco mělo dělat tak, či onak, protože se to tradičně dělalo tak, či onak, slyším pořád. Po té, co se zeptám, zda tato tradice dává smysl, lidé mi obvykle připomenou, že žijí v Evropě, kde se tradice ctí, a ne v Americe. Jediná možná odpověď na tuto výtku je, že pokud by lidstvo nekompromisně ctilo tradice, žili bychom stále na stromech a jedli syrová zvířata (a já radši své propečené).
Poznámka 18: SFAS 141: obchodní kombinace. SFAS 142: goodwill a ostatní nehmotný majetek.
Poznámka 19: Doba životnosti je v SFAS odstavci 11 definovaná jako: doba, po kterou bude majetek přispívat (přímo nebo nepřímo) k budoucím peněžním tokům firmy (“the useful life of an intangible asset to an entity is the period over which the asset is expected to contribute directly or indirectly to the future cash flows of that entity“).
Poznámka 20: Například, nehmotný majetek jako patent, má (zákonem určený) život a tak se vždy bude odepisovat. Na druhé straně obchodní značka, která nemá (zákonem určený) život, se odepisovat nemusí.
Poznámka 21: Pravidla také poprvé zavedla do účetnictví pro nehmotný majetek koncept zbytkové hodnoty (salvage value). Říkají však, že by bylo neobvyklé, aby nehmotný majetek měl zbytkovou hodnotu, a tak se má předpokládat, že ji nemá, kromě v případě, že existuje přesvědčivý důkaz o opaku.
Poznámka: vyhláška nepoužívá výraz zbytková hodnota (salvage value), ale zůstatková hodnota (residual value). Toto je však pouze sémantický rozdíl.
Poznámka 22: Tvůrci US GAAP uvažovali o tom, že goodwill se odepisovat bude (hlavně proto, že podle IAS se goodwill odepisuje a tvůrci US GAAP mají zájem o to, aby se standardy US GAAP a IAS harmonizovaly), ale dospěli k závěru, že odepisovat goodwill není logicky opodstatnitelné.
Jsem si vědom faktu, že pozorovatelé vývoje US GAAP budou namítat, že jediný důvod, proč FASB ustoupil od záměru vyžadovat odpis goodwill, byl politický tlak. Já si dovoluji tvrdit, že to není pravda. Do budoucna plánuji další článek, který se bude této otázce věnovat podrobněji.
Poznámka 23: Zobrazení tohoto poklesu má však jednorázový dopad na výsledovku, kde se promítne jako ztráta. Nedá se tak považovat za odpis, který se promítá na výsledovku pravidelně jako náklad. Pravidla pro spočtení poklesu jsou také jiná než pravidla (vyhlášky 144) který se používají na veškerý ostatní majetek (včetně nehmotný).
Poznámka 24: Ve vyhlášce je vysloveně řečeno, že se přebírají starý pravidla beze změn, a že o změně těchto pravidel se zatím neuvažovalo.
Poznámka 25: Pokud je koupený v rámci tržní transakce (arm’s length transaction). Arm’s length transaction je definována jako dobrovolná výměna mezi nezávislými stranami. Transakce, kde jedna strana je například pod nucenou správou, nebo v konkurzu, se nedá považovat za dobrovolnou. Transakce mezi matkou a dcerou, mezi firmou a zaměstnancem, členem vedení, členem dozorčí rady, významným vlastníkem nebo členem jejich rodin, nebo jiná transakce, kde jedna strana je schopná ovlivnit druhou a zabránit jí v tom, aby plně prosazovala své vlastní zájmy, se nedá považovat jako za mezi nezávislými stranami.
Poznámka 26: Kromě soudních poplatků, právních nákladů a podobných výdajů přímo spojených se registrací majetku.
Poznámka 27: Až na software, pro který existují speciální pravidla.
Poznámka 28: Death of Pfizer's 'Youth Pill' Illustrates Drug Makers' Woes, Scott Hensley, The Wall Street Journal, May 2, 2002.
Poznámka 29: Lidem se často zdá nepochopitelné, proč farmaceutický průmysl investuje velké částky do vývoje léků na banální nemoci, jako tloušťka, nebo ztráta vlasů místo toho, aby investoval do léků proti nemocem jako rakovina nebo AIDS. Důvod je prostý. Patenty mají hodnotu, protože svému držiteli poskytují monopol na patentem chráněný produkt. Tento monopol má hodnotu, protože umožňuje svému držiteli nabízet na trh míň produktu, než kdyby monopol neexistoval, a tak udržovat cenu výrobku (a zisky který generuje) „uměle“ vysoké.
Pokud by firma vytvořila lék na něco jako AIDS, nebylo by však politicky přijatelné prodej léku takto omezit, protože by si ho pak mohli dovolit pouze bohatí. Firma by tak byla pod tlakem svůj patent plně nevyužívat (například nedávno se farmaceutický průmysl „dobrovolně“ vzdal svých práv a dovolil africké zemi určité patenty nerespektovat).
Soukromé firmy však neexistují pro to, aby dělaly dobročinné skutky. Existují pro to, aby vydělávaly svým majitelům peníze. Soukromé firmy tak nemají žádnou motivaci investovat peníze svých majitelů do vývoje takovýchto léků a očekávat od nich, že to budou dělat, je naivní (z toho také samozřejmě vyplývá, že pokud vlády budou chtít poskytnout svým občanům takovéto léky „zadarmo“, za jejich vývoj budou muset zaplatit samy).
Poznámka 30: Někdy způsobuje tak akutní nutkání navštívit WC, že uživatel se tam ani nestačí dopravit.
Poznámka 31: Roche Offers Support, Perks To Users of Weight-Loss Drug, By Vanessa Fuhrmans, The Wall Street Journal, February 21, 2002.
Poznámka 32: Není konference o účetnictví, na které by někdo nevystoupil s tímto tvrzením.
Poznámka 33: Případ Enron ale není „krize amerického účetnictví“ (jak tvrdí lidé jako EU komisař pro vnitřní trhy Frits Bolkestein). Krach firmy Enron je potvrzením toho, že US GAAP je nejspolehlivější účetní systém na světe.
Poznámka 34: Mezi jinými prohřešky, vedení firmy Enron se rozhodlo kapitalizovat směnku, aby navýšilo vlastní kapitál i přes to, že tento čin představuje hrubé porušení nejzákladnějších pravidel (které se studenti učí hned v prvním kurzu účetnictví). Co se odhadů budoucí hodnoty týče, tak firma Enron dokázala, že i u majetku, jako finanční deriváty (kde práva a povinnosti obou stran jsou vyčíslené a kde se peněžní toky mohou rozumně odhadnout), firma je schopná stanovit zcela nereálné hodnoty.
Poznámka 35: Stejné pochybnosti existují u zaměstnanců firmy (jako třeba její účetní), kteří jsou, přece jenom, často ovlivňováni vedením, které je najímá a platí. I když tomu sám nevěřím, někteří lidé také tvrdí, že pokud si vedení najme znalce, jehož odhad se příliš nezamlouvá, najme si jiného atd., než dostane odhad, který mu vyhovuje.
Poznámka 36: Tato firma odhaduje hodnotu obchodních značek a nabízí své znalecké služby těm firmám, které (podle pravidel některých účetních systémů) vedou značky v účetnictví v odhadnutých hodnotách.
Poznámka 37: Na základě kterého týdeník Business Week sestavil titulní článek: www.businessweek.com/magazine/content/01_32/b3744001.htm.
Poznámka 38: The valuations of the brands draw upon publicly available information. Interbrand has not made its own independent investigation or research into the accuracy or completeness of the information. The valuations do not represent advice from Interbrand with respect to the suitability of the sale, licensing or franchising or any commercial exploitation of the brands in any respect, or for the purpose of investment, in the companies in question. Nothing contained in the valuations should be relied upon as a promise or representation as to the future prospects of the brand s or companies. Interbrand accepts no representations and warranties with respect to the valuations.
Viz: www.brandchannel.com/images/home/ranking_methodology.pdf.
Poznámka 39:Finanční účetnictví jako US GAAP a IFRS má tento cíl. Národní účetní systémy (které často nesou název „finanční účetnictví“) mají obvykle jiný účel, a to umožnit státu co nejefektivněji vybírat daně.
Poznámka 40:Přímým nebo nepřímým způsobem.