IFRS versus České standardy

1.1.2005 začal platit v Čechách^[1], Evropské unii a dalších 70 zemích světa^[2] systém IFRS. Přestože se tato změna dá, vcelku, považovat za velmi pozitivní^[3] , bez potíží se, bohužel, neobejde (příklad).

Mezi hlavní potíže patří skutečnost, že IFRS je systém s úplně jiným charakterem než ten, na který byl běžný český účetní zvyklý. Tento rozdíl lze jednoduše znázornit tím, že se pečlivě podíváme na nový název tohoto systému. IFRS jsou Mezinárodní standardy pro finanční výkaznictví^[4], nejde již o Mezinárodní účetní standardy^[5]. Z názvu jasně vyplývá, že se nejedná o „účetní systém“ jako takový (systém, který upravuje účetní postupy), ale o informační systém (systém, který upravuje výstupy).

Ačkoliv se může zdát, že se jedná o maličkost, je tento rozdíl zásadní. Například, „české národní standardy“^[6] se historicky dají považovat za „účetní systém“. Dříve předepisovaly základní účetní struktury jako účtovou osnovu, rozvahu, výsledovku, atd., a zároveň upravovaly postupy. Jinak řečeno, účetním říkali, jak by měli účtovat. IFRS však postupy neupravují^[7]. Podle IFRS si každá firma definuje vlastní účtovou osnovu, vytvoří si vlastní výkazy^[8], a je pouze na rozhodnutí účetního, jak bude účetní případ účtovat. Co IFRS skutečně vyžadují, je, aby výsledek účetní práce, závěrka, poskytla uživatelům úplný, pravdivý a věrný obraz o finančním stavu firmy a výsledcích jejího podnikání. Jinak řečeno, IFRS účetním říkají, co by měli vykazovat.

A to není jediný rozdíl. IFRS předpokládají, že za každý jeden účetní případ nese zodpovědnost jedna konkrétní osoba. A tato osoba, protože IFRS (na rozdíl od většiny národních systémů) nejsou zákonem (jsou tvořeny nevládní, neziskovou nadací sídlící v Londýně), k nim nemůže přistupovat stejně, jako kdyby zákonem byly.

V kostce, zákony se dodržují tak, že se postupuje způsobem, který nařizují, a nepostupuje se způsobem, který zakazují. IFRS však žádné konkrétní postupy ani nepředepisují, ani nezakazují. Místo toho ukládají účetnímu povinnost zvolit postup, který vede k tomu, že se ekonomická skutečnost zobrazí pravdivě a věrně. Proto, zda byl zvolený účetní postup správný, či ne, se, bohužel, často ukáže až v daleké budoucnosti.

Například, během roku 2005 firma XYZ koupila firmu ABC. Spolu s ostatním majetkem firmy získala také patent číslo 123. Při oceňování jednotlivých majetkových položek, pan Novák, finanční ředitel společnosti (a osoba zodpovědná za účetní závěrku), usoudil, že tento patent má hodnotu 10 miliard Kč, a firma ho v této hodnotě vykázala. O dva roky později se však ukázalo, že pro výrobek (vytvořený na základě patentu) není žádná poptávka, a že patent je bezcenný. Po té, co firma patent jednorázově odepsala, někteří akcionáři usoudili, že firma není nadále perspektivní, a začali prodávat její akcie. Jejich činnost vedla k tomu, že tržní kapitalizace firmy klesla o 100 miliard Kč. Protože zbylí akcionáři touto ztrátou nebyli nadšeni, firmu a pana Nováka zažalovali. Jeho svědectví probíhalo přibližně takto:

Právní zástupce akcionářů (PZA): Ocenil jste patent na 10 miliard Kč?

Pan Novák (PN): Ano.

PZA: Ukázalo se však, že patent byl nakonec bezcenný?

PN: Ano.

PZA: Byl tedy výsledek Vaší práce, že ekonomická skutečnost byla věrně popsána, nebo zkreslena?

PN: Při výkonu své práce jsem postupoval v souladu se všemi platnými předpisy, především podle standardů IAS 38 a IFRS 3, které vyžadují veškerý takový majetek ocenit. Svou práci jsem proto vykonal správně.

PZA: To nebyla ta otázka. Otázka byla: Zda-li Vámi zvolený účetní postup vedl k tomu, že účetní závěrka firmy poskytla pravdivý a věrný obraz ekonomické skutečnosti, potažmo správnou hodnotu patentu, nebo že tuto skutečnost zkreslila?

PN: Znovu opakuji, že je mojí povinností aplikovat IFRS a já jsem zvolil postup, který je v souladu s uvedenými standardy, kterébych nyní chtěl citovat: bla, bla, bla, bla.

PZA: Děkuji Vám za velmi poučný výklad účetních pravidel. Položil bych svou otázku jinak. Zaúčtovaná hodnota patentu se nakonec ukázala být správná nebo špatná, a prosil bych pouze jedno slovo jako odpověď.

PN: Špatná.

PZA: Děkuji. Nemám žádné další otázky.

Protože výslech pana Nováka potvrdil, že firma nesplnila svou povinnost aplikovat pravidla IFRS tak, aby poskytla pravdivý a věrný obraz ekonomické skutečnosti, soud shledal, že za způsobenou škodu nese odpovědnost. Soud dále shledal, že pan Novák sice dodržel písmeno pravidel, ale že nicméně nesplnil svou základní povinnost jako účetní, a proto za škodu nese také odpovědnost a nařídil mu nahradit 1/10 celkové škody. Dále, regulátor kapitálového trhu shledal, že pan Novák není způsobilý vykonávat práci finančního ředitele a udělil mu doživotní zákaz činnosti. Nakonec, statní zástupce, po přečtení výroku civilního soudu, usoudil, že pan Novák sice postupoval podle písmena pravidel, ale (protože držel opce na akcie a proto měl osobně co získat), že vědomě zkreslil vykázanou hodnotu majetku, a zahájil tak trestní stíhání pana Nováka za trestný čin podvodu.

Zlý sen? Bohužel ne. Toto je ta temná stránka IFRS.